Cape kidnappers
Cape Kidnappers
Gannet reserve
Cape kidnappers znamena v prekladu mys unoscu. Je to misto, kde se Maorove pokusili unest Cookova tahitskeho stewarda. Track je dlouhy 20km a v teto oblasti bude asi nejznamejsi. Jde o vypravu, ktera vas dovede ke kolonii tereju, k osamelemu utesu pripominajici zraloci ploutev. Tento vylet vyzaduje dukladnou pripravu. Clovek tam totiz muze dojit jedine v dobe odlivu a tak si musi predem na informacich zjistit, kdy bude vhodna doba na vyleta a dokdy se musi nejpozdeji vratit, aby ho priliv neprimackl k utesu a nemusel tak na zpatecni ceste plavat.
Pro tento den nam byla urcena vhodna doba ke startu na 7:30 a doba, kdy se clovek musi zacit vracet od kolonie na 12:15. Nic jsme nepodcenili a naridili budika jeste o neco driv, nez kdyz chodime do prace. Na zacatku tracku jsme tak byli celkem presne. Pro vasi predstavu cesta je vedena tak, ze po jedne strane mate po vetsinou nekolika set metru vysoky a asi 10km dlouhy utes. Pod sebou plaz, ktera byla jeste pred nekolika hodinama oceanskym dnem a po vasi leve ruce ocean s ohromnyma vlnama. Je to nadhera. Na zacatku jsem vyhledali par musli a vyletnim tempem vyrazili ke kolonii. V tuto rocni dobu uz je asi vice vody a tak se na nekterych mistech da projit jen pouze mezi vlnami. Takze cekate na sedmou vlnu, prebehnete uzke mistecko a vesele si pokracujete dal. Takhle krasne to probihala az temer do konce, kde jsem se museli vyzout a prebrodit bosky asi 15m usek. Bylo nadherne, takze to bylo celkem osvezujici a hlavne prima zpestreni. Za dalsi malou chvilku jsem byli u mista, kde cesta z plaze uhyba na utesy. Odtud uz je to ke kolonii jen 30min. Kdyz jsme se vydrapali nahoru, videli jsme nadherny vyhled na more, majak chranici lode pred ztroskotanim, utes v podobe zraloci ploutve a trosicku zapachajici misto, kde je od konce zari do konce dubna plno ptaku. V dobe, kdy jsme tam byli my, tam byli celkem 4 terejove. Nastesti jeden zapozoval a tak jsem ho rad vyblejskl.
Terejove jsou velci ptaci, kteri totalne ignoruji lidi. Obvykle hnizdi na odlehlych ostrovech, ale tady se usadili na pevnine. Nahore strasne fucelo a tak kdyz jsme svacili, tak nam u toho mrzly rucicky. Proto jsem zvolili brzky ustup na plaz, kam utesy vetrik nepustily a slunicko hralo. Zpatecni cesta vede to samou cestou, takze vidite to same, ale z druhe strany. A tak si svistite zpatky celkem rychle. Mozna vas kupredu zene i myslenka toho, ze kdyby nekdo spatne vypocital dobu prilivu, tak musite plavat a ja si v mokrych hadrech do naseho auta nikoho nepustim:-)