Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cesta na Zeland

13. 4. 2008

Tak s touto kapitolou si nevim nejak rady. Zacinam ji psat uz potreti a doufam naposledy. Rozhodl jsem se, ze ji napisu jen heslovite.

30.3 jsme vyjizdeli z Florence autobusem Studentagency. Pri cekani na busik nas cekalo prvni prekvapeni. Nekdo by rekl neprijemne, ale ja jsem docela rad. V Liberci jsem nechal telefonek, coz ze zacatku trochu zamrzelo, ale aspon cestuju jako spravny tramp bez modernich vymozenosti. Nejhorsi je, ze nevim kolik je hodin, a tak jsem zvedav jak dlouho mi Jita vydrzi odpovidat. Abych ji nemusel otravovat, zkousim se orientovat podle slunce, ale jeste mi to moc nejde. Jinak cesta do Brna, kde jsme prestupovaly sla v pohode. Byla nedele a tak nebyl zadny provoz. Z Brna do Vidne to slo tak bez problemku, az na to ze nas za hranicema staveli celnici a kontrolovali pasy Schengen neschengen. Na letisti jsme byli podle jizdniho radu a tak nas cekalo cca 5 hodin cekani na letadlo. Ze zacatku jsme byli venku, snedli svacu a pak sli po obchodech. Uteklo to jako voda a me uz cekal prvni let v zivote. Pri odbavovani batuzku jsem poznal jak dulezite je mit druzku. Za prepazkama sedelo 8 Korejcu a 2 Evropani, ti byli nasim cilem. A zaplat panbu na nas jeden vysel. Jak rikam jeste, ze tam byla Jita. Prizvuk byl naprosto silenej a nemit ji sebou, tak jsem u te prepazky minimalne pul hodiny dele. Nez by mi pani vysavetlila, ze se batohy posilaji po jinem pase nez kufry, tak by letadlo mozna frnklo. Pak uz to slo jako po masle. Jeste jsme si na zachode vycistili zoubky a sup do letadla. Za par minut jsem mel za sebou prvni vzlet letadla. Bylo to fajn, jako na kolotoci. Kdyz pilot srovnal letadlo, tak nam letusky zacaly nosit darky a podstrojovat. Podstrojovat v uvozovkach, protoze to korejske jidlo je fakt hnus. Jita mela tradicni korejskou bastu, ktere rikaji bimbambou. Je to smradlava rasova polevka a jeste smradlavejsi ryze s necim. Jita se toho ani nedotkla a tak jsem netrpelive cekal, kdy pribehne letuska a pro nese srandovne are you finiiish. Se snidani jsem uz dopadly o neco lepe. Jist se dal alespon jogurt, coz bylo fajn, protoze pak prislo par turbulenci a ty by se s plnym zaludkem snasely hur. Korejske letiste je nadherne a hlavne ohromne. Projit haly nam vyplnilo cekani na dalsi letadlo. Postreh z Korey je ten, ze Korejcu je na svete jako sra... U kazdeho pultiku sto krat tri sta se tisni tri korejske prodavcky. Takze na takovy mensi kramek, ktery by u nas zvladla jedna prodavacka, je jich je treba 13. Let z Korey mel stejny prubeh jako z Vidne, jen jsme leteli vetsim letadlem s vetsim poctem Korejcu. Jedli svacu  z domova a uzili si silenou spoustu nadhernych turbulenci. Za devet hodinek jsme uz videli nas vytouzeny ostrov snu.Uz z letadla byl nadherny a clovek mel pocit, ze kazdy strom ma svoje misto a kazda vetvicka na nem je tvarovana tak, aby zapadal co nejlepe do krajiny. Pristani bylo trochu na jedno kolo, ale my uz meli v hlave jen jestli projdem pres imigracni uredniky. Zbytky jidla jsem vyhodili do specialne urceneho k tomu kosu, abychom uredniky neprovokovali. Ono se rekne neprovokovali, ale kdyz jste s 775 korejcema jedini bili, tak z toho davu chte nechte vycnivate. Ale to bylo mozna i nase stesti. Vsichni uz meli asiatu az po krk a tak na nas byli vsichni hodni a usmevavy. Kontroly trvaly asi 45 minut a clovek se mohl svobodne nadechnout Zelandskeho vzduchu. I kdyz ten vzduch nas poradne zaskocil. Byl silene tropickej, vedro a vlchkost. Az pozdeji nam doslo, ze bude asi po desti a tak z toho druhy den bylo jen vedro. Airbus, ktery nas vezlu z letiste k hostelu, ridil sympaticky deda. Svym starym busem predjizdel osobni auta a ritil se ulicemi Aucklandu, jako stary mazak. Bohuzel jak uz byl stary, tak i spatne slysel a vyhodil nas o dve zastavky dal nez jsme chteli. Zaridil nam tak slusnou prochazku s baglama po meste. Parkrat jsem staveli, abychom dali odpocinout ramenum a poradili se s mapou. Jenze zdejsi obyvatele jsou tak hodni, ze jakmile vytahujete mapu, tak k vam priskoci a ptaji se jak mohou pomoci. Nas cil jsme nasli a tak jsme si spokojene odhodili batohy v hostelu a sli do mesta shanet vse potrebne. Spat jsme sli kolem 7, ale organismus byl tak rozhozen, ze jsme toho moc nenaspali. Casovy posun je totiz +12hodin. Tolik nase cesta na Zeland.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

od medvěda hodiny

(Brtnik, 20. 4. 2008 10:02)

ahoj, abych ti pomohl s tím časem, našel jsem ti jeden článek o určování času, myslím že se ti na stromě bude hodit :-)
http://www.zemepis.estranky.cz/stranka/mereni-casu