Jak jsme o vsechno a ke stesti prisli
Jak jsme o vsechno a ke stesti prisli!!!
Tentokrate nebudu popisovat dalsi den naseho cestovani, ale to co se nam stalo tento tyden.
Je to zazitek, na ktery jiste s Jitou nezapomeneme a dlouho na neho bude vzpominat nas cely sad.
Jak uz to tak byva vzdycky, kdyz je clovek moc stastny a rika si jak mu je na svete krasne, tak prijde nejaka rana. Nam uz bylo krasne moooc a tak prisla velka rana :-).
Zacatek tohoto pribehu se pocal odvijet v pondeli po navratu z prace. Po chvilce stravene v nasi chatce jsme zjistili, ze jsme byli vykradeni. Moc jsme se nerozhlizeli, jen jsme zjistili, ze nam chybi lautr vsechno, nastartovali auto (to nam zustalo:-)) a rozjeli se za nasim farmarem (dale jen dedek:-)) ohlasit nasi ztratu.
Jiste kazdy jiny by volal, ale nas dedek je hluchy a v telefonu nic neslysi, proto jsme usoudili, ze bude rychlejsi k nemu do obchodu dojet autem. Prioritou bylo zablokovat nas bankovni ucet a jediny, kdo vi cislo naseho uctu po nasem okradeni, je prave dedek. Vysvetlili jsme mu tedy, co se stalo a co potrebujeme udelat. Jestli by nam mohl dat nase cislo uctu a treba zavolat do banky a na policii, protoze s nasi anglictinou to bude trvat dlouho a on by to mohl vyridit v cuku letu. NEMOHL!!! Je prece hluchy a v telefonu nic neslysi. Nojoo, tak si tam zavolame sami, ale at nam da proboha to cislo uctu. Nevim jestli premysli, co delat? To co se ma pri loupezi delat je vseobecna znalost, zablokovat ucet, zavolat na policii :-). Ale on porad stoji a nic.
Mne prislo, ze ceka nez mu dozrajou jahody, byla to hrozna doba!!! Cloveku se honily myslenky, ze za tu dobu, co tu dedek stoji mu muzou v pohode zlodeji vybirat ucet. Casem a po nekolikatem opakovani jestli by nam mohl dat cislo uctu, se konecne rozhybal a sli jsme vedle k nemu domu pro to, co jsme po nem chteli. Fajn, dal nam zlate (na NZ zlute) stranky, abychom si nasli zatim cislo na banku. Zatim, co dedek a my hledali ty spravna cisla, vratila se domu pani dedkova (takze babka:-)). Super, je to moc hodna pani s hlavou na spravnem miste a byla tak hodna, ze nam zavolala na banku, aby zablokovali nasi kreditku. A cinkla nam i na policii. Ty nam po telefonu dali cislo naseho pripadu, pod kterym bude vsechno evidovano. Rekli, ze si mame zavolat na ambasadu kvuli ztrate pasu a ze to prijedou vysetrit nekdy zitra. COZE? Zitra? To si delaji srandu ne? To daji zlodejum slusnou prilezitost zahladit stopy a vseho se zbavit. Je preci jasny, ze to udelal nekdo ze sadu, nekdo z Maoru, co tu dedkovi pomahaji s thinningem. V uvahu pripada tak sedm lidi. Tak proc sakra neprijedou hned, nevezmou otisky, nevezmou seznam tech lidi a nepodivaji se, jestli jsou doma a jestli tam nahodou nemaji nase veci.
Proste to tu tak na Zelandu chodi a my s tim nic nenadelame. Dekujeme tedy za pomoc a frcime zpatky kouknout se poradne, co vlastne chybi. Sepsat to pro policii. Premyslime, co nam vsechno chybi. Obcas je to zarazejici, co za prkotiny si vzali a co za cenne veci tu nechali. Nastesti asi nemeli moc casu, mozna jsme je vyrusili necekane brzkym navratem z prace.
Mame fuc veskere doklady, od pasu po ridicaky, diare a denicky, penezenky, pocitac, fotak, camelback, orteza na koleno, walkman. Proste hafo veci. Nebudu vypisovat vsechno. Male uklidneni prineslo to, ze nase ceske zasoby poschovavane na jinem miste zustaly nedotceny. Vypisujeme seznam a penezni skoda je na 30 000 Kc. Bohuzel o to nejcennejsi oc prichazime nejsou penize, ale fotky v notebooku a nase poznamky v zapisnickach.
Meli jsme tam popis vseho, co jsme kde delali a diky jim jsem schopen psat na nase stranky denicek. Nezlobte se, ale v tomhle stavu nemam chut a ani naladu to psat znovu. Ale ted bez pocitace stejne nebudeme moci pridavat prispevky do nasich Toulek.
Treba si i oddychnete :-).
My, abychom neponicili mozne stopy po zlocincich, jdeme spat do pokoje v budove. Vsimame si jeste, ze na mem batohu pod oknem zustal otisk boty. Podle uhlu podrazky usuzujeme, ze lupic vlezl do chaticky tudy. Jeste aby ne, je to nejsnadnejsi misto, jak se k nam do pokojicku dostat.
Po probdene noci se snazime delat vse jako obvykle. Jdeme do prace, ale modlime se, aby policie prijela co nejdrive a vysvobodila nas z toho trapeni. Znate to, jist Vam nechutna, pit Vam nechutna, pracovat Vam nechutna, proste nic vam nechutna. Myslenky mate nekde uplne jinde a na nic se nemuzete soustredit.
Nastesti netrvalo dlouho a policie se objevila. Policie spise policajt, technik, co si vybalil svoje nadobicko a zacal zkoumat. Jita mu rika, ze to musel udelat nekdo ze sadu, a on ze to neni jisty, ze tu ted radi gang. Jita mu rika, ze tam vlezli asi tim oknem a ze je pod nim na batohu stopa. On rika, ze je to netypicky a ze tam vlezli asi dverma. Protoze lupic, kdyz nekam vleze oknem, tak ho necha za sebou otevreny. Navic tam nejsou otisky, ktere by tomu nasvedcovaly. Mezi tim prijizdi druhy policajt a sepisuje s nami veci, co se ztratily a dela strucny zaznam otom, kdy se to tak mohlo stat. Bavime se dal, technik rika, ze tu zadny otisky nejsou a ze jediny co tu je, je ten otisk podrazky, ktery asi udelal kdyz koukal do skrine.
Ptame se, co bude dal jestli teda vyslechne lidi v sadu a porovna otisk s jejich botama. Policajt se usmal, rekl neco v tom smyslu, ze prece nemuze koukat vsem na podrazky a vyslechnout. PROC? Treba by se nekdo prokecl, ze ma nase veci doma :-). To je pry nesmysl, pry by nikdo s kradenyma vecma nejel domu.
Policajt ma proste svoje nastudovany veci a neni schopny pripustit, ze tohle neni cin nejakeho gangu, ale cloveka ze sadu, co si chtel prilepsit. Jeste nam rika, ze ty stopy, ktere zajistil, muzou pouzit po dobu sesti mesicu. Pak ze to propada a nejde to jako dukaz pouzit. Tak proc si to fotil, kdyz ted zadny stopy porovnavat nechce a za sest nesicu uz budou k nicemu. On ze pry vic udelat nemuze a ze bude nejlepsi, kdyz budem potaji sledovat lidi, jejich boty a kdyz nekdo podezrely udela stopu v pisku, tak ji mame vyfotit a donest na policii. Fajn, ale nam fotak ukradli a tak nemame, cim fotit. Opet se usmal a odfrcel. Po chvilce odfrcel i druhy policajt. No policajt, ja bych rekl, ze jsme si spletli cisla a misto na policii jsme volali nejakym sekretarkam. Proste po odjezdu policie jsme meli pocit, ze jestli si zlodeje nenajdeme sami, tak ho nenajde nikdo. Policajti akorat zalozi nasi slozku do supliku mezi tisice ostatnich slozek a nazdar.
Trosku bezmocni, ale i tak radi, ze navstevu policie mame za sebou, vyrazime do Napier na banku zkontrolovat, jestli nam nahodou nestihli vybrat ucet.
Pani za prepazkou je moc mila a ochotna, vyjizdi nam posledni operace provedene na karte a s ohromnou ulevou zjistujeme, ze je to tam vsechno. UFF!!!
Tak si preci jen budeme moci procestovat jizni ostrov Noveho Zelandu :-).
Pani jeste diskutuje a rika, ze ted nekomu na hotelu ukradli velkou sumu Eur a ze kdyby si nekdo stejnou sumu sel vymenit, tak davaji hlasku policii. Rikame, ze nam ukradli akorat Ceske koruny. Pani hlasi, ze ty se na Zelandu nikde menit nedaji. Protoze na Zelandu nejsou zadne smenarny jako u nas a tak tyto operace provadeji akorat banky.
Stastni odchazime. Jdeme na internet, aby si Jita mohla zablokovat Ceskou simkartu. I to vyrizujeme rychle. Ted uz jen zavolat na ambasadu. Pan v telefonu je nadseny, ze jsme byli proziravy a mame kopie pasu. Mame mu je odfaxovat s policejni zpravou a on nam vystavi nouzovy pas na sest mesicu. Tak to by tak asi bylo. Zbytek dne si delame volno. Rozhodli jsme se, ze se rozloucime s nasi oblibenou chatkou a zbytek pobytu tady stravime v pokoji. Neni sice tak utulny, ale mel by byt o neco bezpecnejsi.
Ve stredu jsme se zase pokouseli zaclenit do normalniho pracovniho procesu. Pri trhani jahod to bylo celkem fajn, ale jak jsme se vratili do sadu, tak nas to zase nejak pohltilo a premysleli jsme, co budeme delat a jak budeme patrat na vlastni brdo po zlodejich.
Odpoledne se nachylilo a po svacine se nachylil i cas na moji pravidelnou zastavku na zachode :-).To vite, s plnym briskem se leze po zebriku tezko :-). Zaviram dvere a rozsvicim, ale svetlo nic. Otviram dvere a koukam, ze chybi zarovka. Jdu na druhy zachod a koukam, ze tady taky chybi zarovka. Tak to me fakt rozsekalo, tady uz se kradou i zarovky. Je to divny, ale strasne mi to zvedlo naladu. Asi jsem mel radost, ze ma skodu taky nekdo jiny nez my a ze se ten zlodejicek neboji a pokracuje ve svych cinnech vesele dal.
Jdu to rict Jamiemu, coz druhy nejvyssi clovicek hned po dedkovi. Supr chlapek, strasne ferovy a prijemny. Vzdycky jedna na rovinu. Mame ho s Jitou moc radi.
I presto, ze jsme nevedel, jak se rekne anglicky zarovka, to velice zahy pochopil a sel se presvedcit na vlastni oci. Nevericne kroutil hlavou a zacal rozvadet dlouhou rec. Chytam z ni jen par slov.
Rika neco v tom smyslu, ze jeden clovicek tady ze sadu mu rikal, ze slysel jak jeden clovicek rika dalsimu clovicku o tom, ze nas vykradl. Jamie to teda zavolal na policii a ta mu rekla, ze to je fajn, ze rano si nejaka tlusta lady sla vymenit do banky nase ceske koruny a ze ji maji natocenou a udelaji ji prohlidku v byte a ze doufa, ze tam budou nase veci.
Rozumite poslednim sesti radkum?
Myslim, ze to neni jednoduchy pochopit v cestine natoz v anglictine :-). Ja jako obvykle nerozumim, ale prikyvuju a rikam, ze se chystame obejit par obchodu s pocitacema, jestli tam nebudou prodavat ten nas. Rika, ze to je dobry napad. Tim se loucime a ja jdu zase za Jitou pracovat. Jen ji rikam, ze zarovky jsou ukradeny a ze Jamie asi vi, kdo to udelal. My tak diskutujem a rozhodujem se koncit driv. Chceme jet na policii, aby nam rekla vice informaci, jak v nasem pripadu pokrocila a rovnou jim nahlasime seriove cislo notebooku, ktere jsme pri stehovani nasli.
Jeste se o nasich krocich chceme poradit s Jamiem. Ten vyleza pln pohody a jako vzdycky vyrovnany ze dveri zrovna, kdyz prichazime. Rika celou tu story jeste jednou pomaleji a s malou zmenou. Rika, ze vsechny nase veci byly u tluste lady a ze je zitra mame zpatky.
Huraaa. Lupic dopaden a nase veci nalezeny. Krasa!!! Parada!!! Spadl nam kamen ze srdce, je to snad ta nejvetsi uleva v mem zivote. Me az ta krasa k slzam dohani. Jo jo, Jita brecela, kdyz jsme o nase veci prisli a ja kdyz nam je vraceli :-). Jsme proste supr sehrana dvojice:-). No vydite ted to pisu a zas mam slzicky na krajicku :-).
Slavime to zmrzlinou a vecer i vinkem z jizniho svahu :-). Obzvlaste vydareny rocnik.
Jsme moc radi. Druhy den prijel panacek v civilu a vratril nam nase veci, temer vsechny az na ortezu, sluchatka a pet dolaru. Dokonce nam byly vraceny i veci, ktere jsme nenahlasili proste proto, ze jsme si nevsimli, ze nam chybi. Treba jako pohledy, mapa a par Zelandskych suvenyru. Taky Jitiny zimni rukavice, kazdou jinou :-).
Bohuzel operacni system v nasem pocitaci byl zjevne preinstalovan. Prisli jsme tak urcite o nase fotky. Nevime to jiste, protoze je zaheslovany. Policajt tedy pise smsku, aby mu od zlodejicku zjistili pristupove heslo. Bavime se s nim a rika, ze tam ty kluci vlezli oknem. A ze ta stopa, co tu nasli souhlasila se stopou boty, co mel ten kluk doma. Nase uvahy byly tedy spravne a policajt se svym nadobickem se muze jit bodnout. Komisar zve Jitu k policii :-). Rika, ze uz musi frcet, ale ze heslo k pocitaci napise Jamiemu.
Heslo nam poslal behem hodinky. Slo to. Ale fotecky byly podle ocekavani premazane. Trosku nas potesilo, ze ne vsechny. Disk jsme meli rozdeleny na dve casti a disk D nebyl vymazany. Hura podruhe. Ja sem mel album zazalohovane i na disku D, bohuzel ne vsechny fotky a tak jsme o dost fotek prisly. Nektere mame vypalene na CDeckach u kamaradu a tak tim se nam taky podari neco zachranit. K temto fotkam se vsak dostanu asi az v Cechach.
Shrnuti zni, ze diky nasim Ceskym korunam, ktere si asi zaramujem byla zlodejska skupina odhalena. My meli stesti, ze tu v sadu pracuji i poctivi lidi a kdyby si koruny nesli vymenit, tak by ty parchanty asi taky chytli. Citime se clovicku, co to Jamiemu nahlasil velice zavazani i kdyz jeho chrabry cin k dopadeni pachatele nevedl.
Pouceni pro lidi, co cestuji anebo jsou na Zelandu zni- vsude si strkejte ceske penize :-). Treba vam prinesou stesti jako nam.
Mame zpet notebook i nase zapisnicky. S litosti tedy oznamujeme, ze Vam zivot budeme otravovat i nadale :-).