Jdi na obsah Jdi na menu
 


Opet v Napier

26. 10. 2008
 

Tak Vas zdravime opet z nasi stare adresy v Napier. Pred tydnem a neco jsme ukoncili nasi cestu kolem Severniho ostrova. Nase cesta trvala mesic a pul. Shrnul bych to tak, ze tento vylet predcil nase ocekavani.


Jiti cestovni plan byl povetsinou dodrzen, ovsem celkem casto se podle meho planu muselo improvizovat. Jak to tak byva, obcas jsme o neco prisli a obcas jsme videli neco navic. Z hlavnich atrakci se nam diky vlivum pocasi nepodarilo sjet reku Wanganui a proletet se na vlastni kuzi nad canonem stoosmdesatikilometrovou rychlosti. Neni vsak vsem dnum na Zelandu konec a tudiz neni nutno k temto aktivitam hazet flintu do zita.


Nadplanem bylo nase lyzovani a sbirani zkusenosti s lezenim ve snehu a ledu. Behem jednoho tydne se nam podarilo vykoupat se v mori na Samoe, zasurfovat si v obrich pisecnych dunach na Northlandu a zalyzovat si na Mt. Ruapehu. Pri nasich cestach jsme poznali spoustu zajimavych lidi, poznavali jsme i sami sebe a poznavali se i vzajeme v situacich stresovich, euforickych i kazdodenich.


Behem naseho souziti v malem hyundajku jsme se bez vetsich problemu zcela zzili. Proto zde nesmim zapomenout podekavat nasemu auticku, ktere behem toho mesice a pul najelo 5000km po silnicich (H)ruzne kvality. Stravili jsme v nem tricet dobrodruznych noci. A nakonec otestovalo nase nervy a pripravnost resit krizove situace poruchou.


Uzili jsme si tedy cestovani se vsim, co k tomu patri a nyni nas ceka zas par mesicu prace.

V Napier nas cekalo vrele pijeti a par drobnych, ale prijemnych prekvapeni, coz nam usnadnilo opetovne zabydleni. Jsme tu moc radi a prijdeme si tu tak trochu jako v raji. Zda se, ze nam prace uz tak trochu chybela. Nyni jsme zacali sklizet jahudky, ktere jsme si na podzim zasazeli. Jsou vyborne, ohromne a jejich dost. Prejeme jim tedy, at rostou dale a nam tak usnadni usporit na dalsi porci zazitku tentokrat na Jiznim ostrove Noveho Zelandu.

My se v pauze mezi cestovanim pokusime dat do poradku nase stranky, popsat Vam podrobne nase zazitky a obohatit je nejakou tou foteckou.

Ceka nas tak dost prace i mimo praci. My vsak nezahalime a snazime se tridit tisice fotek a dopisovat denicek.

Jako dukaz, ze natom pracujem vam muzu podat zpravu, ze pri trideni fotek sem zjistil, ze par zdarilich kousku z prvich dnu je nenavratne pryc. Nejradsi bych se vymazal a naformatoval misto te karty s kerou sem to udelal omylem :-), ale co clovek zmuze. Za blbost se plati, akorat ze za moji blbost tady budete platit vy, protoze me na ta mista zustanou vzpominky, ale vy neuvidite jak to tam bylo krasny. Ach joo. Moc se omlouvam, pardon.