Jdi na obsah Jdi na menu
 


Den 1 - Taumata a Wellington

3. 1. 2009

3.1.2009


Sobota


Den 1


Tak a je to tady, konečně. Práce už nám nepřinášela radost jako obvykle. Cítili jsme se z toho všeho trhání a oloupení velice unaveni a tak jsme velice rádi, že vyrážíme na okružní jízdu po Jižním ostrově.


Dnešním cílem je dostat se do hlavního města Nového Zélandu Wellingtonu. Odtud zítra v osm hodin vyplouváme přes Cookův průliv a nádherné pobřeží plné ostrůvků Marlborough Saunds do Pictonu. Picton je brána Jižního ostrova.


Dnešní den není však jen přejezdový. Máme za úkol cestou navštívit místo s nejdelším zeměpisným názvem na světě. Je to název kopce a jeho jméno měli za úkol přečíst naši kamarádi v hospodě, když Jíťa odjížděla na Maltu. Kdo tenkrát ten název přečetl správně není důležité. Důležité je, že jsme si s tím užili spoustu legrace a zabrali spoustu času. Tím se pro nás tento Zélandský kopec stal posvátným symbolem a my věděli, že i kdyby to byla Zélandská osmitisícovka, tak ho pro kamarády musíme vylézt.

Naštěstí je daleko složitější název kopce přečíst, než na něj vylézt. Posuďte sami. Jeho nadmořská výška je 305 metrů a zkrácená podoba názvu je Taumatawhkatangihangakoauauotamateaturipukakapikimaungahoronukupokaiwhenuakitanatahu.

Obrazek

V čestině to znamená Čelo kopce, kde hrál na flétnu svému bratrovi Tamatea, muž s velkými koleny, který klouzal. Slézal a polykal hory a byl známý jako pojídač země.

Tamatea Pokaiwhenua (Pojídač země) byl svými cestami po severním ostrově proslulý: Lidé říkají, že konzumoval zemi svými dlouhými kroky. Když jeho bratr zemřel v bitvě u Matanui, sedl si Tamatea na tento kopec s flétnou a hrál žalozpěv za svého padlého bratra.


Pán, co nás viděl, jak se u této cedule obřadně fotíme, zalaškoval a navrhl nám, že bychom po tomto kopci mohli pojmenovat našeho syna:-).

Docela dobrý nápad. Jen až bude malý Taumatawhkatangihangakoauauotamateaturipukakapikimaungahoronukupokaiwhenuakitanatahu velký a dostane mobilní telefón. Poprosím operátora, abych mohl mít více znaků v jedné smsce na jeho oslovení :-). A doufám, že náš syn nebude hrát šachy. Nechtěl bych mu připomínat "Můj malý Taumatawhkatangihangakoauauotamateaturipukakapikimaungahoronukupokaiwhenuakitanatahu jsi na tahu :-).


Našim dalším tahem:-) byla zastávka v Mastertonu. Protažení těl v parčíku u jezera, nákup chleba, atd.

Apropó chleba. Dneska jsme měli ke svačině Jítin luxusní domácí chleba. To bylo mňamózní:-). Kmín, co Jítě poslala babička dělá zázraky. Mňam, mňam.


No a teď už jsme ve Wellingtonu. Tady jsme se byli podívat, odkud zítra vyplouváme a taktéž jsme si vyšlápli na Mt. Victorii. Kopec s vyhlídkou na město. Dnes je moc krásně a tak se nám Wellington líbí daleko více, než když jsme tu byli poprvé.

Mt. Victorie je i velice příhodná pro spaní v autě. Máte to s výhledem na město.


První den je tedy fuč. Dobrou noc :-).