Jdi na obsah Jdi na menu
 


Den 10 - Mount Cook National Park

12. 1. 2009

12.1.2009


Pondělí


Den 10


Sluníčko vycházelo trošku jinde, než jsem si myslel a nebylo to nic moc. Tak jsem klidně spal dál :-). Nejhezčí byl večerní úplněk a jeho odraz ve vodě.


Ráno jsme si prohlédli krásný kostelík na břehu jezera. Je kamenný a hodně starý. Nadchne Vás zvenčí a zevnitř ještě víc. Má ten nejkrásnější oltář, který sem kdy viděl. Místo oltáře je totiž okno a tím je vidět na jezero a hory. Něco tak geniálního a promyšleného jsem dlouho neviděl.Obrazek

Po prohlídce maličkého kostelíku jsme vyrazili do Mount Cook National Parku.

Jak jeho jméno napovídá, na jeho území se nachází nejvyšší hora Australásie a stejnojmené městečko. Mount Cook se se svými Obrazek3754 metry nad mořem nezdá, ale je těžce dobytnou horou. Jak už jsem asi psal, Zélandské hory jsou velice odlišné. Jsou známy svojí strmostí a v oblasti Mount Cooku to platí dvojnásob. Další příčinnou, proč je Mount Cook obtížně dasažitelný je Obrazekpočasí. Nachází se velice blízko západnímu pobřeží, odkud sem přes Tasmanovo moře proudí časté lijáky. I proto zde velice často udělají turisti pouze pár maximálně tříhodinových walků a mizí pryč. Delší a vícedenní tůry jsou doporučovány Obrazekpouze zkušeným tramperům.


My máme zatím ohromné štěstí na počasí. Již z dálky vidíme Mount Cook v plné kráse. To je pohled, který spousta turistů, co tuto oblast navštívili nemělo. Viděli tak patu hory, ale zbytek byl v mracích. Další dny má být také pěkně a tak zvažujeme pokus o dobytí vrcholu Mount Cooku. Výbava se dá půjčit a s použitím chaty by se to snad dalo. Ptáme se nato v íčku. Paní nás zrazuje a odkazuje na průvodce. Prý se letí helikoptérou k nějaké chatě a odtamtud se vychází v jednu v noci a jde se deset hodin na vrchol. My průvodce a ani helikoptéru nechceme! Z takového dobývání vrcholů bych snad meměl ani radost.


Příjde mi, že většina lidí v informačních centrech je placená od toho, aby vás od vašich úmyslů odvedla, místo toho, aby vám podala objektivní informace.

Když si vzpomenu na rezervování spánku u Lake Waikeremoana a lidi, kteří se nás ptali jestli ten track poběžíme? Na Tongariro, když říkali, že je to nemožný, že se budem brodit po pás ve sněhu. Všude akorát straší.

Na druhou stranu se jim zase nedivím. Je to jediná obrana, aby vám tam nechodili šikmoočci v žabkách.

Paní v íčku strašila dobře a tak nás od dobývání Mount Cooku odradila. S ohledem na Jítin bolavý zub moudrosti a moje kolena si necháváme zajít chuť.


Zkusíme tu dobýt jiné, menší vrcholy a okořeníme si to stanováním na hřebenech pod vrcholy, které máme v úmyslu vylézt.

Náš hrubý náčrtek na zítřek je jít k Mueller Hut. Tam postavit stan a vylézt na Mount Olliviéra. Pak přespat ve stanu a druhý den dobýt vrchol Mount Annette a sestoupit zpět do údolí.


Dnes jsme si ještě dali track k ledovci Hooker. Trvalo nám to se vším všudy tři hodiny.