Ráno jsme udělali velkou
hygienu a vyrazili okouknout Tasmanův Ledovec. Od něho jsme viděli Mount Cook z
jiné strany než doposud. Na jezeře, do kterého se Tasman pomalu roztýká, pluly
ohromné kry. Ledovec taje díky tomu, že průměrná roční teplota stoupla o tři
stupně. Kdyby o ty tři stupně zase klesla, začal by Tasmanův ledovec zase
přibývat. Jak malý rozdíl stačí k tomu, aby byla narušená přírodní rovnováha.
Po návštěvě nejdelšího ledovce,
jsme zamávali Mount Cooku a vyrazili do Oamaru.
Je čas změnit flek. Místo hor a
kopců nás teď budou zajímat Tučňáci:-).
Cestou nám šlo naproti ohromné
stádo krav. Krávy jsme zažili poprvé. Zatím jsme měli zkušenost pouze s ovcemi.
Honáci ženou stádo statných krav několik kilometrů po silnici. Pro Evropana je
to vzrušující zážitek.
Abychom si zpříjemnili dlouhý
přesun autem navštěvujeme Elefant rocks. Velké šutry různých tvarů. Dá se na ně
lézt stejně jako na Castle Hillu, což je moc fajn. Bohužel taková místa
navštěvujeme vždy , když jsou naše těla totálně vyřízená z dobývání
vrcholů. Vylezli jsme tedy v rámci tréninku jednu malililinkatou stěnečku,
rozhlédli se po okolí a frčeli dál.
Kolem druhé dojíždíme do Oamaru
a navštěvujeme informační centrum. Zjišťujeme vše potřebné k tučňákům.
Tučňáci žlutoocí jsou vidět zdarma od šesti do devíti a od devíti můžeme za
poplatek vidět tučňáky modré.Rozhodujeme se, že je vidět chceme a tak si
zamlouváme místo na večer.Nakupujeme si potraviny, protože po Mt. Cooku, kde
není krám jsme totálně vybraní.
S opětovně narvaným kufrem přejíždíme
k Bushy Beach. Ta je domovem několika kusů tučňáků žlutookých. Paní
v íčku nám říkala, že uvidíme tak maximálně tři kusy toho druhu. Tučňák
žlutooký patří k nejvzácnějším tučňákům na světě. Měří okolo 50cm, což je
na tučňáka dost. Je velice plachý a tak člověk musí být schovaný
a potichu,
aby ho viděl. K tomuto účelu tu zřídili pozorovatelnu. Lidí, co tu
s náma číhá je strašně moc a všichni se do pozorovatelny nevejdeme. Je tu
krokodýl Dundee (pán), který to tu den co den hlídá, aby byli tučňáci
nerušeni.Říká, že pokud se lidi drží tady na hoře na stezce,tak to nevadí. Ten
týpek sem tahá den co den i dalekohledy,aby lidi měli možnost je lépe
pozorovat. V půl třetí uklidí pláž od věcí, které by mohli být pro
tučňáky nebezpečné a uzavře jí pro lidi.Večer pak znovu přijíždí sem,
kontroluje aby se lidi chovali ukázněně a nefotili s bleskem. Když budete
hodní, tak vám za odměnu půjčí dalekohled a bude hlásit všechny tučňáky, kteří
jsou k vidění. Měli jsme štěstí a tučňáků jsme viděli dost. Ze začátku
jsme byli zklamaní, že je vidíme jen z dálky, ale tučňáci žlutoocí jsou
horolezci a šplhají nahoru na útesy až těsně pod stezku, kde postáváme. Tam
někde mají hnízda s mladými, které každý večer připlouvají krmit.
Pozorovali jsme je dvě hodiny. Byli jsme nadšeni a rádi bychom vydrželi déle,
ale nešlo to. Měli jsme další akci. Kouknout se na lookout(vyhlídku) na město a
přefrčet ke kolonii tučňáků modrých. Tučňák modrý je pro změnu zase nejmenším
tučňákem na světě, má asi 25cm. Myslím, že spíš než vzácný je tento tučňák
škůdce. Protože si hledal hnízda v přístavu, kde byl
na obtíž , zřídili mu tady umělá hnízdiště. Těchto tučňáku je tu opravdu dost a
můžete je vidět i mimo placená území. Dobrým vodítkem, kde je lze v noci
spatřit je značka pozor tučňáci. Kdo si
připlatí jako my, může jich vidět daleko víc a i s mladými. Viděli jsme
jich asi 250. Jsou to srandovní trpaslíci v kvádru. Vizuelně mi však přijde tučňák žlutooký hezčí.
Cestou k autu jsme jich pozdě v noci viděli taky celkem dost a hodně
zblízka. Bohužel se tučňáci nesmí fotit s bleskem. A v noci tučňáka
bez blesku nevyfotíš. A vyfotíš-libuderozmazaný. A nebude-li rozmazaný nebude
vidět. Světlo blesku škodí jejich očičkám a oni by pak
neviděli na rybičky. Máme za sebou pěkně dlouhý den. V tuto dobu
jsme šli spát naposledy na Silvestra. Tak
dobrou.