Den 27 - Nelson Lakes , Mt. Arnaud
29.1.2009
Čtvrtek
Den 27.
Ráno jsme vyrazili plni elánu na Mt. Arnaud. Začátek byl fajn. Zpívalo nám na cestu spoustu ptáčků. Pak nám, ale síly začaly rychle ubývat. Byla to nekonečná bush a pořád a pořád bush.
O včerejším tracku jsme si mohli nechat akorát tak zdát.
Přes dvě hodiny jsme se brodili bushí do výšky 1400m. Tam, kde končí bush, je seskupení kamenů s názvem Parashute Rocks. Odsud se jde úplně kolmo nahoru na Mt. Arnaud. Bez zatáček, které by sklon stoupání zmírnily. Tento úsek už jsme si užívali i s širokými výhledy, které nám nabízel. Taky jsme věděli, že na vrchol už je to jen kousek a tam nás bude čekat odpočinek i s naší výbornou svačinkou.
Praštili jsme sebou na hřebínek tak, aby na nás nefoukalo a kochali se výhledy při ládování francouzké paštičky a černého chleba. Sytost chuťových pohárků dokreslovala okurka :-) a horská krajina se spoustou malých jezírek. Ještě dlouho, co jsme dojedli, jsme nevstávali a vychutnávali si tu pohodu.
Sestup jsme slétli ani nevíme jak. :-) Tu bush někdo zkrátil. V cuku letu jsme byli u Huhni. Protože už jsme dlouho nepotkali žádný bazén, vyrazili jsme se do zdejšího campu osprchovat. To byla další rozkoš dnešního dne :-). Hygiena za námi a vzhůru o 100 km dál. Tam na nás čekají další kopečky. Přesněji Mt. Arthur. Tyčí se asi 30 km jížně od Motueky.
Nyní již píšu tento deníček na místě, jež je naším základním táborem pro výstup na jeho vrchol. Ovšem podle toho, co jsme si prožili, to vypadá, že nás Huhňa už na jeho vrchol vyvezl. To byla teda jízda. Sice nás varovaly cedule s nápisem extrémní stoupání, ale toto jsem nečekal. Navíc cesta je neupravená a tak je to samý výmol. :-) Naštěstí na jedničku zvládne Huhník to, co tank na dvojku :-). Jsme tu a Huhňa zaslouží vyznamenání. Další mám pro něj nachystané, až to sjede.
Asi nás čeká krásná noc. Je tu zima a to je dobře. V dáli pod námi jsou vidět světla Motueky.