Jdi na obsah Jdi na menu
 


Den 4 - Avalanche Peak

6. 1. 2009

6.1.2009


Úterý


Den 4


Noc byla hrozná. Měli jsme plné auto komárů. Celou noc jsem s nimi bojoval. Hrůza.

Po snídani jsme vyrazili směr Arthur´s Pass. U jezera Brunner jsme dotankovali a koupili Mortein na komáry:-), důležitého pomocníka.


Pak jsme s Huhňou začali stoupat na Arthur´s Pass. Málem jsme se převrátili, jak to bylo prudký:-). Ale nakonec to Huhňa zvládnul na dvojku, éééé teda vlastně na jedničku :-). Zastavili jsme na jednom odpočívadle, odkud se dalo shlížet na ten prďák:-).


Teď se držte :-).

Než jsme stihli vylézt z auta, tak nám na něm stihlo přistát něco ohromného, okřídleného. Chvilku mi to trvalo, než jsem si uvědomil, že to asi není žádný zdejší ptačí dravec, ale že to bude papoušek Kea a ten mě snad po otevření dveří nesezobne.

Obrazek


Kea je horský papoušek žijící pouze tady na Jižáku. Je velký asi jako naše slepice :-) a hlavně je prý strašně inteligentní a zvědavý.

No a jeden takový zvědavec nám teď začal dupat po střeše. Po chvilce k nám přiletěli další dva a začali si o Huhňu brousit zobáky.

Vypadalo to, že jim Huhňa móc chutnal. A tak aby nám ho nesežrali, raději rychle odjíždíme. Setřásli jsme je až po několika metrech jízdy.


Za chvilku jsme už byli v Arthur´s Passu. Koukli jsme se v íčku na počasí a i když hlásí na odpolko slabý déšť, vyrážíme na sedmi hodinový track.

Obrazek

Track nebo spíše kopec se jmenuje Avalanche Peak! Lavinový kopec. V průvodci hlásí, že je velice prudký a že se tu leze po kamenech. Nelžou, je to opravdu prďák a občas musíte překonat kamennou stěnku o velikosti člověka. ObrazekPo hodině a půl jsme vylezli nad bush a rozprostřely se nám nádherné rozhledy. Část nad bushí už není tak prudká a další lezení nás čekalo až na vrcholovém hřebínku. Tam nám život znepříjemňoval prudký vítr. Z největší opatrností Obrazekse to však dalo. Po třech hodinách výstupu dobýváme vrchol. Máme krásný čas a hlavně štěstí. Čím výše jsme byli, tím bylo slunečněji. Ta samá úměra platí i k našemu sestupu. Čím níže, tím hůře. Když jsme docházeli k autu, tak už regulérně pršelo.


Sestup jsme volili druhou přístupovou cestou. Není tak strmá, ale je delší. Kousek pod vrchol nás přilétla pozdravit Kea. Prudké nárazy větru jí vůbec nedělaly problém. Z počátku to vypadalo, že mi sedne na hlavu, ale rozmyslela si to a sedla na skalku vedle. Zapózovala na pár foteček a zase frnkla.


Ještě jedna k papouchovi. Nemá pestré barvičky pro papoušky typické. Je tmavě zelená, takže v podstatě pro oko nic moc. Ale když letí, je jí ze spodu vidět krásná oranžová peříčka a to je pak nádhera. Taky je fajn, že přiletí až k vám a tak si jí můžete dobře prohlédnout.

Když si vzpomenu na papoušky Rosely, co byly v Katikati, tak ty byly sice pěkně barevné, ale nepustily vás blíž než na deset metrů, takže si je pěkně prohlídnout nepřicházelo v úvahu.


Od papoušků zase k tracku. Sestupovali jsme stejně dlouho, jako vystupovali. Za šest hodin jsme byli šťastní tady u auta. Byl to nádherný výlet podobný feratám v Dolomitech. Zdejší krajina je Dolomitům hodně podobná.

Ještě informace o nadmořské výšce k dnešnímu dni a hurá do hajan. Avalanche Peak má 1833 metrů.


Teď sedíme v autě, prší a ukládáme se ke spánku. Zítra, když počasí dovolí, dáme zde pár kratších tracků a pojedem zas o dům dál.