Den 20 - Puhoi a Mangawhai Clifs
18.09.2008
Ctvrtek
Zase doma
Jsme na Zelandu a chybi nam jeden den. Jak to ? Zili jsme ho jen dve hodiny na Letisti v Apii.
Nase cesta z Fao Fao probihala uplne jinak, nez byl nas plan.
Byl zas nejaky zvlastni den a autobusy nejezdily. Hruza. Co ted? Pani z Fao Fao nam nabizela, ze nam zavola taxik. Platit 120 za taxik se nam nechce a tak jelikoz mame dost casu berem batohy na zada a jdeme pomalu po silnici. Pokousime se stopovat. Obcas nekdo zastavi, ale jede jinam, nez mi potrebujeme. Vetsinou jezdi plna auta.
Cha cha mame stesti. Okolo jede taxik a zareagoval na mavnuti. Bere nas ne za 120 ale za 40 Tala Do Apie. Parada, rovnou se snim dohadujeme, aby nas za dvacet dovezl vecer na letiste. Souhlasi a tak si davame sraz na osmou hodinu.
V Apii jdeme na slavnostni zakoncovaci pizzu.
Taxikar na nas uz cekal, na letistaku taky vsechno v pohode.
Hura honem na Zeland.
Samoa je krasna, ale deset dnu nam bohate stacilo a jsme moc radi, ze jsme zpet na Zelandu. Casem nam proste ten Samoansky zivot prisel prilis nudny a trosku nam lezl na nervy.
Tod k Samoe vse.
Po priletu do Aucklandu, jsme si zavolali pana z firmy, kde behem nasi dovolene hlidali Huhnu. Behem chvilky prijel a predal nam auticko. Bylo to stastne shledani, dokonce v nem byl i notebook.
Plni euforie z navratu na Zeland jsme si sli nakoupit potraviny. Pak jsme vsechno z Huhni vyhazeli, vybalili batohy a vsechno zase prerovnali do auticka. Trosku nas potrapil i prujmik, bude asi po te Samoanske zmrzline.
Jsme sice nevyspali, ale kvuli spravnemu spacimu navyku bychom chteli jit spat co nejpozdeji. Popojedem minimalne nekam za Auckland do casti Zelandu, ktere se rika Northland.
Pokusime se vydrzet, co se do nas vejde:-).
Navstevujem Ceskou vesnicku Puhoi. Zalozili ji cesti osadnici z Plzne. Zivili se prevazne tezenim stromu Kauri. Chteli jsme se podivat do zdejsiho muzea, ale mimo sezonu ma pres tyden zavreno. Skoda jiste by to bylo zajimave.
Jdem tedy aspon do zdejsiho kramku s vetesi a hlavne do hospody. Jsou tu vylepene Ceske bankovky a na nich napsany vzkazy od Cechu. Pochopitelne cesky:-). Vetsinou to bylo ve stylu - zdravim vsechny Cechy, co nasli tuto spravnou diru a tak :-).
Zajimave bylo i precist napis na mistnim pamatniku obetem druhe svetove valky. Zaujalo nas hlavne jmeno Schischka :-).
Nakonec jsme dali v ceske vesnicce svacu a prejeli k tracku. Mangawhai Clifs se to tam jmenovalo. Byly tu pekne velke pisecne duny, nechteli jsme po nich lezt. Z Coromandelu jsme nauceni, ze by se po nich moc lezt nemelo. Bude to tu ale asi tak, ze je potreba chranit jen to, co je male:-). Tady jsou duny o hodne vetsi a zadna cedulka o ochrane dun tu neni.
Track zacina na plazi a nemel by se chodit za prilivu. Pak se vystoupa na utesy, po kterych se slape pekne s vyhledem na more, jak to mame radi. Nakonec by jste meli slezt zas zpet k mori, k nejakym skalnim utvarum. Pisu meli, protoze nam se to nepovedlo. Konec tracku byl uzavren. Sesunul se tu svah a jak bylo videt celkem solidne. Ani jsme nemeli pomysleni to nejak obchazet. Cestou nas velice pobavila casova smycka. Na Zelandu byvaji velice casto k videni lavicky s cedulkou a datumem umisteni. My prosli kolem lavicky s napisem 21.9.2008. My se domnivali, ze dnes je 18.9.2008. Asi v tom hraje roli nas prelet ze Samoy :-). Vypada to, ze jsme casovym posunem prisli o daleko vice nez o jeden den :-). Nebo z naseho Huhni udelali Indi, co ho hlidali, stroj casu :-).
Protoze lavicka jeste vonela novotou, vyreseni nebylo slozite. Ale musim rict, ze nas to v prvopocatku trosicku vydesilo :-).
Po navratu k Huhnikovi jsme jeli do Whangarei, kde jsme chteli najit spani. Nebylo to vubec jednoduche, ale nakonec jsme uz za tmy zakotvili u vodopadu. Odsud z parkoviste neni videt, je jen slyset. Pisou, ze je to nejfotogenictejsi vodopad na Zelandu, tak se na neho rano podivame.