Jdi na obsah Jdi na menu
 


Den 28 - Lyzovacka

26. 9. 2008

26.9.2008


Patek


Den 28


Krusne rano. Jsme nevyspali, presto se budime velice casne. Balime si svych pet svestek a frcime pod sjezdovky. Nahoru to je :-)kurva kopec, prevyseni 1600 metru. Prijizdime na parkoviste mezi prvnimi a tak mame super misto. Snidame a kochame se. Jsme nad mraky. V dalce je videt jen spicka Mt. Taranaki. Hory, ktera je o 150 km dal.

ObrazekPujceni lyzarske vybavicky probehlo naprosto bez problemu. Ista si obul sve prvni carvingove lyze a jdeme na to :-).

Je to paradicka, vleky jsou bez front, jen nektere sjezdovky jsou nyni po ranu jeste hodne zmrzle. Vsude jsou cedule, ktere Vas nenechaji zapomenout nato, ze lyzujete na sopce. V roce 1995 zahalila sopka celou oblast do vrstvy popela a odepsala tak lyzarskou sezonu v nasledujicim roce.

ObrazekPostupne jsme si projeli vsechny sjezdovky. Ke konci, kdyz uz jsem si myslel, ze to mam poradne v noze, hazim peknou mrchu:-). Vjel jsem do zmrzleho, neupraveneho snehu a temi vibracemi mi vypla lyze. Po jedny to proste jeste neumim :-).

No byla to zatim urcite nejlepsi lyzovacka meho zivota. Uzasne pocasi, krasne prostredi, malo lidi, pohoda.

Nejaka vada by se preci jen nasla:-). Muzete hadat, co to bylo:-). Je to neco, co k lyzim neodmyslitelne patri.

Jeho vune se line po ceskych sjezdovkach, tak jako vune bylin v babiccine komurce :-). Jeho barva je takova, jako to co dokaze rozproudit :-).

Kdo nevi muze jeste chvilku premyslet a ja zatim dopisu den.

Kdyz jsme byli unaveni tak, ze bychom neprejeli ani zatku od piva, vratili jsme vybavu a jeli dolu. Sjizdime z toho ..... kopce a Ciwa nam pise smsku, ze jde na stopa za svou milou. Ze mu je lito, ze uz se neuvidime, ale nemame se bat a vyuzit v baracku sprchy.

Vyuzili bychom, ale v baracku nikdo nebyl a tak jsme se rozhodli, ze si zatim sjedem pro benzin a pak se zkusime vratit.

Schodou okolnosti vedle benziny stopuje Ciwa. Dost dlouho jeste kecame a pak ho hazime o jedenact kilometru dal. Tam se mu bude lepe stopovat. Za odmenu ziskavame informaci, kde schovavaji klice od domu. Budeme se tak moci sprchnout i kdyz tam nikdo nebude.

Po sprse jsme jako znovuzrozeni. Prejizdime na druhou stranu kolosu Mt. Ruapehu pod stredisko Whakapapa. Zitra si dame nejaky track a pozitri bychom meli vyrazit s Honzikem a Radou na sjizdeni reky Whanganui.

Spime v Campu Mangahuia.

Jeste Vam dluzim rozlusteni hadanky. Ale stejne vsichni vite, ze k uplne dokonalosti nam chybel svarak:-).