Jdi na obsah Jdi na menu
 


Den 44 - Crater Like

12. 10. 2008

12.10.2008


Nedele


Den 44


To byl panecku zas krasny den. Rano pri priblizovani do Whakapapi nam zacal zlobit Huhna. A to tak, ze hodne :-).

Rozhodli jsme se proto nechat ho dole na parkovisti a nevyjizdet s nim pod sjezdovky.

Vyzkousime si tedy novozelandsky pojem stopovani. Pry je to tu hracka. Vylezli jsme na silnici. Ani jsme nemavli a zastavil nam nejaky zajezdovy autobus. Pry jestli potrebujeme nahoru, tak ze nas vezmou. Pokyn znel jasne, nekde si sednete a uzijte si to s nama. Prvni nase stopovani bylo opravdu hracka, v podstate jsme ani nestihli stopovat :-).

Pri vystupu nam vsichni poprali pekny den a hodne stesti. Byt to v Cechach, tak si to natocim, protoze bych neveril vlastnim ocim a usim. Tady jsme byli sokovani a to vime, ze lidi jsou tu super.

Koupili jsme si jeden vyjezd a sjezd na vleku a kolem pul desate vyrazili. Cesta na vleku utikala, jak jinak :-). Pak jsme museli vystoupat, to uz pesky podel jedne kotvy. Nad ni uz to byl zas raj a v tu dobu bez lidi. A ted neco pro zasmani :-). Pri stoupani podel kotvy jsme se rozpomenuli, ze jsme sebou nevzali svacinu :-). Normalne ji Jita vcera vecer pekne nachystala, ale dneska rano jsme ji nejak zapomenuli pribalit do batohu. Jsme tak jenom o bananech, mrkvi, muesli tyckach, susenkach a cokolade. Parada!!! Takovou stravu jsem si vzdycky pral mit :-).Obrazek

Vyrazeli jsme hodne brzo a tak byl snih jeste hodne zmrzly. Jeden usek byl zmrzly natolik, ze jsme radeji zvolili ustup z doporucovane trasy a pomoci nekolika kopancu do snehu vylezli na hreben. Zde se nam otevrelo nadherne prostranstvi podobne ohromnemu Obrazekkrateru. Na jeho strane byl stan. Nejaci horolezci se rozhodli uzit si krasny vikend v ledovem kralovstvi bez civilizace. Super napad!!!

My vsak nemeli jejich vybaveni a tak nas cekalo tezke rozhodnuti kudy dal. Cesta zpet stejnou cestou v tuto chvili nepripadala v Obrazekuvahu, to by bylo az moc riskantni. Zpocatku se zdalo nejjednodussi sjet po prdeli asi deset metru a o dalsich trista metru dal se ho pokusit vylezt. Nakonec zvitezil Jiti napad, nutno podotknout, ze spravny. Zkusime jit dal po hrebinku. Ten sice vypadal velice odpudive, ale cesta to byla urcite Obrazeknejjednodussi. Pak jeden dlouhy ledovaty slez a uz jsme byli kousek od Crateroveho jezirka, ktere bylo nasim hlavnim cilem.

Po zkusenosti s vystupem sem, jsme si nechali zajit chut na vystup na nejvyssi vrchol severniho ostrova. Jsme od neho jen kousicek, v podstate jedine, co nas od neho deli, je prave craterove jezirko. Ale lezt tam nema cenu, mozna kdybychom meli svacinu :-).

Dneska vypada jezirko velice klidne a mirumilovne, kdybychom to neznali z fotek a z vypraveni, tak bychom neverili tomu, co za paseku dokaze udelat.

U jezirka jsme zbodli susenky a zacali se vracet. Snih uz byl rozmrzly a tak to slo jako po masle :-). Za zminku stoji akorat silene davy lidi, ktere se draly nahoru proti nam. Prevazne ski alpinisti. Jsme radi, ze jsme si to uzili bez lidi.

Sesli jsme k lanovce, odkud jsme se zase vezli. Takovy postreh :-). Jizda lanovkou dolu je o 100% horsi nez nahoru. A to neni kvuli tomu, ze Vas vsichni protijedouci Zelandani zdravi :-).

Dalsi etapou bylo stopovani do Whakapapy. Nebylo to tak rychle jako nahoru, ale asi po patnacti minutach nam zastavil klucina. Kolem druhe jsme byli u Huhni a nasi svaciny.

Jita se sla osplichnout a ja v klidu svacil. Rikali jsme si, ze do Napier dojedem i kdybychom meli jet na trojku az tam. Rano jsme totiz jeste dotahl spojkove lanko a tvarilo se to celkem fajn. Pri druhem chlebu koukam, jak u jednoho auta zastavuje odtahovka. To je ale stesti, pro jistotu si opisuji cislo na kus papiru. Kdyz se Jita vratila, rozhodli jsme se, ze pana poprosime, aby se nam na Huhnu podival. Opravil vuz, ktery si ho zavolal a my doufali, ze budeme mit stejne stesti. Nemeli, pan se jel s Huhnou projet a rekl, ze to do Napier nevidi realne a ze to bude asi spojka. Rozhodli jsme se, ze se nechame odtahnout k nemu do servisu a tam se rozhodnem jestli u neho koupime jiny vuz a nebo nechame opravit Huhnu. Ke koupi tu bylo celkem pekne auticko. Ale byl to automat a trosku sportovnejsi, nez bychom si predstavovali. Huhna je male usporne auticko a s jeho spotrebou jsme mooc spokojeni. Proto jsme se rozhodli radeji pro jeho opravu.

Ted si tedy zabalit to nejdulezitejsi a najit nekde ubytovani na dva dny. V utery kolem poledne by mel byt Huhna pro nas pripraven. S ubytkem jsme meli v teto vesnicce dve moznosti. Jeden backpacker a nebo by tu podle mapy mel byt nejaky campik. Pochopitelne jsme se rozhodli pro tu extremnejsi verzi. Jen jsme nevedeli, kde tu ten campik je. Byli jsme se poptat v pujcovne lyzi. Pry tu zadny camp neni, ale mame jit dva kilometry pres bush a az narazime na reku, tak tam by to pry slo.

Sli jsme, sli a pekne misto u reky nasli.

Uvarili veceri a po dalsim narocnem a nadhernem dnu sli spat.

Asi se opakuji, ale za dnesni den ma Jita v denicku zase pochvalu. Ach jooo, zase Jita!!! A me nikdo nepochvali!!!