Den osmy - Lion Rock - Letiste
6.9.2008
Den osmy
Posledni den pred Samou
Noc byla kupodivu uplne perfektni. Spali jsme jak dreva, coz je dobre, budeme alespon vice odpocati na prelet na Samou.
Uz se Samoy nemuzeme dockat, ale prvni je tu Lion Rock, ktereho se zase nemuzu dockat ja :-).
Hned po snidani vyrazime po plazi s cernym piskem smerem k vycnelku. Cerny pisek je po celem zapadnim pobrezi Noveho Zelandu. Myslim, ze je magneticky a i kdyby nebyl, tak je alespon pritazlivy pro veskera zakouti vaseho tela. V informacnim centru jsme cetli varovani, ze zaleza velice snadno a vsude :-)!
Na zacatku cesty na Lion Rock je cedule venovana padlym Zelandskym vojakum v prvni a druhe svetove valce.
Vystup na kopec je ochuzen o posledni cast, kvuli castym sesuvum pudy se tam nesmi a tak koncime v jeho trictvrtinach. I tak je vyhled opravdu super.
Jenom skoda, ze neni po ranu uplne idealni pocasi. Trosku tu fouka, ale slunicko obcas prosvitne a prohreje nase ztuhle kosti.
Vystupem na Lion Rock jsme se rozloucili s mesteckem Piha a mirime o neco blize k Aucklandu na track Mercur Bay.
Na zacatku tracku nas ceka dulezity ukol. Zabalit si na Samou. Musime vytahat vsechno z Huhni a nacpat do krosen to, co budeme potrebovat na deset dni v Raji. Tento ukol nam zabere dost casu, za nas pobyt na Zelandu se nam nahromadilo trosku vic veci a tak je Huhna vecmi opravdu napechovan.
Po tomto vysilujicim ukolu svacime a vydavame se na dvouhodinovy Mercur Bay track.
Je to nadherny track pripominajici Orakewa scenic reserve u Waihi Beach. Cesticka nas vede podel pobrezi na vysokych utesech. Mame tedy siroke a nadherne rozhledy.
A protoze nam zbyva porad dostek casu, davame si do tela jeste jednim dvouhodinovym trackem. Jedna se opet o vylet k vodopadum. Tentokrate to jsou pady vody s nazvem Fairy Falls. Opet se na ne da koukat, jen je tu trosku vice lidi nez obvykle. Cestou zpet se nechtene vracime pres zavreny track. Jak jsme zjistili byl zavreny kvuli sesuvu pudy :-). Nastesti se sesuv dal s trosku snahy prekonat a diky tomu jsme se nemuseli vracet stejnou cestou.
A je to. Ted uz je Samoa opravdu na dosah. Jedeme do Aucklandu. Nejdrive chceme najit firmu, kde budeme mit zaparkovaneho Huhnu po dobu, co budeme na Samoe. Chcem ji najit dokud je jeste svetlo, protoze si myslime, ze v noci by hledani mohlo byt o dost slozitejsi. Nachazime ji v cuku letu a tak si jedem jeste nakoupit nejake susenky a poveceret cinskou polivku.
Pak prejizdime na parkoviste pobliz hlidaci firmy a tam se ukladame ke kratkemu spanku. Nastavujeme budika na jednu hodinu v noci. To bude cas, kdy prejedeme do Park end Fly. Je to firma, co vam pohlida auto po dobu, co budete mimo Zeland. Odvezou Vas na letiste a po priletu jenom zdarma zavolate a oni si vas na letisti zase vyzvednou. Je to bezva sluzba, jen doufame, ze az si budeme nase auto zpatky vyzvedavat, budeme v nem mit vsechno, co jsme tam ponechali.
7.9.2008
Den Devaty
A tady to bude muj denicku zajimave. Cert aby se v tech datumech vyznal :-).
Dnesni den budeme zit jen par hodin. Pak si jeste jednou prozijeme vcerejsek.
Je to neuveritelne, ale je to tak. Zatim co Zeland je prvni zemi, kde slunce vychazi, Samoa je posledni zemi, kde slunce zapada. I kdyz na mape jsou tyto zeme celkem u sebe, prochazi mezi nimi datova hranice a prave v tuto dobu je mezi nimi rozdil 23 hodin.
Je to zabavne. Zaplatili jsme si tedy desetideni pobyt na Samoe, ale v podstate bude trvat jedenact dnu Zelandskeho casu.
V noci stavame, parkujeme v Park n Fly. Vlastni ji a oharuji Indove, ale ten co nas odvazi na letiste je sympaticky a vtipny. To nas celkem uklidnuje. Snad nase veci jeste uvidime.
Na letisti je vsechno v pohode a tak LETIME NA SAMOU.