Jdi na obsah Jdi na menu
 


Den sesty - Broken Hills - Hunua S.R.

4. 9. 2008

4.9.2008 - Ctvrtek

DEN SESTY

ObrazekNoc byla uplne uchvatna. Spali jsme jak zabiti :-). Asi nam pomohlo, ze jsme vcera na plazi prehazeli tuny pisku :-).

Rano, neco malo po seste, uz zase zacali jezdit serfari ocumovat vlny.

Jita je slusne a vkusne vychovana holka. Teprve ji ucim, jak se zije pri cestovani na prasaka:-) a jelikoz jsem spatny ucitel, vsimla si sprchy, co maji serfari u zachodku na odsoleni. Prohodila neco o tom, ze kdyby nebyla takova zima, tak by do ni vlitla. Ja ji rikam, ze je to vyzva a ze jestli do toho pujde, tak ja se rozhodne pridam. Miluju ten pocit, kdy je cloveku jen tak trosku chladno a tak si jde rozproudit krev do studene vody. Strasne rad vzpominam na koupele v ledovych rickach v Dolomitech. Clovek ma po takovem vykoupani pocit, jako by byl znovuzrozen.

Tady clovek ovsem neni sam v prirode. Obcas tu projede nejake auto a tak dvacet metru od nas jsou baraky, z kterych na nas klidne nekdo muze koukat. Nu nevadi, jen at se podivaji. Nebudu preci hledat plavky. Sup sup a honem do tepleho obleceni. Mame kliku, ze zrovna kdyz jsme, tak jak nas panbuch stvoril, nikdo neprijel ocumovat vlny. Tak to by bylo, ranni hygiena za nama. Ted muzem plni sily vyrazit na track.

Jedna se o track v udoli zvanem Broken Hills. Je to tu zase takove zapomenute misto nepoznamenane civilizaci. Drive se tu tezilo zlato a zlatokopove, co tu drive zili, byli pry stene drsni jako zdejsi podnebi. Podle toho jak tu je dneska, byli ti chlapy pekne drsni, vlhci a smrdeli potem :-). Jako my kdyz jsme funeli do prvniho kopce. Osvezujici pocit sucha a bezpeci po ranni sprsce byl tatam :-).

ObrazekNas cil na tomto tracku je Colins Drive. 500m dlouha stola, kterou vede nase cesta.

Sebou je potreba tedy vzit dostatecne mnozstvi baterek! Mame jednu:-). Kdyztak si prisvitime fotakem. Pred stolou jsou videt jeste zbytky koleji a misto kam vyklapeli sutry z tunelu. Davame si svacu a pak vchazime dovnitr. Je hodne vlhko a ve stole je kolikrat i deset cisel vody. Nastesti na zem nekdo rozmistil prkna, po kterych se dalo celkem slusne projit. Zhruba uprostred stoly, tam kde neni videt zadny vychod, se nam nad hlavou zacali rozsvecovat glow worms. Svitici cervici, ktere uz jsem tu nekolikrat popisoval.

Pokusili jsem se o nejake fotecky tech miniaturnich potvor a pokracovali dal. Kdyz Obrazekjsme dosli na druhy konec stoly, pocasko bylo jiz o neco lepsi.

Pokracovali jsme dale smerem k parkovistatku, kde byl nas Huhna. Cesta vedla asi nejakym starym nahonem na vodu. Obcas tam byl taky kratky tunylek a koryto, v kterem se nyni misto vody honi turisti:-).

Toto byl nas posledni track na poloostruvku Coromandel. Diky destivemu pocasi se snim loucime ObrazekObrazekdrive, nez jsme palnovali a ujizdime smerem k Aucklandu, kde snad bude lepe.

Do odletu na Samou nam zbivaji tri dny, budem se tedy pohybovat uz jen pobliz Aucklandu, urcite je to take kus zajimave zeme.

Nejdriv nabirame smer Hunua Ranges. Je to park pod spravou Aucklandu. Na jeho uzemi jsou ctyri velke prehradni nadrze na pitnou vodu.

To je na Zelandu taky zajimave, mam pocit, ze kazda domacnost, at bydli na tom nejodlehlejsim konci Zelandu je napajena z verejneho vodovodu. Slusna prace. Ja jsem z Rudolfova, vesnicky, co by kamenem dohodil od Liberce. Pred par lety se teprve uracili k nam dotahnout telefonni kabel. Verejny vodovod nebo plyn to pry az tak v dalsim stoleti. A tady na Zelandu v pustine, kde narazite na jeden barak za spousty km maji vsichni vodu z verejneho vodovodu. U neho maji vetsinou i studnu, ale z te povetsinou pijou jen kravky a ovce.

ObrazekTo jsem ale trosku odbocil, stejne jako kdyz jsme hledali zacatek naseho dalsiho vyletu v Hunua parku. Po kratkem bloudeni jsme vsak nasli, co jsme chteli a vyrazili na dalsi trihodinovy track Wairoa loop. Wairoa je nazev jedne z prehrad. Nas track zacina primo pod prehradou odkud bychom meli stoupat do zdejsich kopcu, abychom videli vodni hladinu pekne z vysky.

Musim rici, ze tento vylet nas moc nenadchnul. Vyhledy nic moc a okoli bych rekl, je dosti poznamenane vystavbou prehrad. Po tomto tracku se rozhodujeme, ze prejedem zase o kousek dale. K zacatku tracku, ktery bychom chteli jit zitra a k vodopadu Hunua Falls.

ObrazekVodopad je kousicek od parkoviste a tak ho zvladame jeste dneska. Zatim, co Jita provadi ocistu, ja varim vecu a spradam plany na dnesni noc a zitrejsi den. Aucklandske parky maji tu nevyhodu, ze je na vsech prijezdovych cestach zavora, ktera je pres noc zamcena. Je to bezpecne proti zlodejum a vandalum, ale mne se spanek za zamcenou zavorou nelibi. Proto navrhuji prejet zpet pod prehradu Wairoa na parkovistatko, ktere je jeste pred zavorou. Tam stravit noc a zitra nejit track, ktery mame v planu, ale prejet do dalsi oblasti. Stejne by to byl asi hodne podobny track tomu dnesnimu.

Jita souhlasi a tak se ukladame ke spanku. Dnes toho mame hodne za sebou a tak jsme radi, ze lezime. Chvilku jsme uvazovali o stavbe stanu, ale to bylo pro unavu a nejiste pocasi rychle zavrhnuto. Padla dohoda, ze ted uz do Samoy vydrzime spat v Huhnovi. Zaciname si na spani v aute pomalu zvykat a spi se nam v nem lip a lip. Zaciname vychytavat i ty nejdrobnejsi musky :-). Napriklad Jita si pod nohy strka baliky toaletaku, aby mela nozky pekne izolovane a vysoko :-).

Tak Dobrou:-).