Den prvni - odjezd z Katikati
30.9.2008 - Sobota
Je to tady, den odjezdu. Nasi domaci, nas vcera pozvali na veceri do restaurace, bylo to moc fajn. Je smutne, ze az takhle nakonec jsme se o nasich domacich dozvedeli nejvice. Jsou to fajn lidicky a kupodivu i babka byla velice pratelska. Ma asi tri zamestnani a vsude pracuje jako dobrovolnik(bez naroku na honorar). Jedno z nich je, ze dela navigatorku lodi. Co se tyce vecere, tak byla vynikajici a bylo toho hodne. Babka to nemohla snist a tak sem ji ujidal :-), pochopitelne po jejim nabidnuti. Mela nejake morske potvory, neco mezi chobotnici a krabem, taky moc mnam mnam a to mam k pozreni techto potvor spise odpor. Maxik, kdyz videl jak to zkoumam tak se smal:-).
Kdyz jsme se vratili z restaurace, tak jsme sli jeste na chvilinku k nim domu. Ukazovali nam fotky. Maji dva syny a spousty krasnych vnoucatek. Syn je jeden tady na Zelandu a druhy v Americe.
Maxik s Maxovou toho taky dost procestovali, Evropu maji sjetou vic nez my, ale Cechy jim pochopitelne chybeji. Rikali, ze prijedou na svatbu :-). To ze Zelandu pojede zajezd, uz nas zamestnavatel v Napier rikal, ze prijede. A to podotykam, ze z nasi strany nebyla o svatbe ani zminka. Tady to berou asi automaticky.
Otazka jak dlouho na to vydrzej cekat, jsou to starsi osoby:-).A my a svatba? Do toho jsme asi jeste nedorostli:-). Nehlede na to, ze Jita ma starsiho brasku a tak ten je na rade urcite drive nez my:-). :-)CO?
Ale k dnesnimu dni rano jsme se vsichni vzajeme vyfotili s domacima, pri louceni uronili kroupu a odfrceli. Trada na dovolenou, smer Rotorua. Bylo nadherne a bylo nadherne byt pln ocekavani, co nas vsechno ceka a jake to bude.
Na prvni den jsme meli naplanovan hlavne presun, ale do Rotorui to neni zas tak daleko a pochopitelne se nasel i cas na nejaky ten vylet. Vyslapli jsme si nahoru na horu na MT. Rainbow. Psali, ze by to melo byt strme stoupani, porad jsme tedy cekali, kdy to prijde a ono to neprislo. My, co jsme byli predevcirem na Te Aroze, vime, co je strme:-)! Todle je normalni kopec. Mt. Rainbow (duha) ziskal sve jmeno diky barevnemu rozlozeni jeho vrstev. Po prozkoumani nasich bot bylo zrejme, ze nejvice jsme potkali cervene. Nahore krasny rozhled na termalni krajinu. Ale musim znova podotknout, ze z Te Arohi je rozhled jeste krasnejsi.
Po tomto vyletu jsme zacli hledat nase prvni nocoviste. Moje GPSko (Jita) navigovalo presne a bez chyb a tak nalezeni campu pod Mt. Tarawerou nebyl problem. Bylo to nadherne mistecko u jezera. V tuto dobu se v campech teto kvality jeste neplati, takze fajn. Meli tam i takovou moc fajn vymozenost. Bar s plechem, ktery se po zmacknuti cudliku rozpalil. My meli z Kati bramboraky a tak jsme si je pekne ohrali, mnam mnam mnam. Tenkrat jsem netusil, ze to jsou na mesic a pul moje posledni brambory :-).
A ted uz jen postavit stan a poprat si dobrou noc.