Toulky světem

Den sedmy

5.9.2008 - Patek

Dnes mame v planu navstevu Waitakere regional parku. Je to dalsi park pod spravou Aucklandu, ale podle nasich informaci by v nem melo byt o hodne vic k videni nez v parku Hunua.

Cestou si chceme vylezt na kopec Mont William u Bombaye. Je to prirodni rezervace a walkway, coz slibuje, ze to bude zajimavy kousek zeme.

Nemame stesti a track na Mt. Williama je uzavren. V tuto dobu se rodi jehnatka a telatka a tak je track prechodne uzavren. Nebudeme tedy zvireci maminky rusit a frcime po dalnici za Auckland do Waitakere.

Jeste nemam moje GPSko (Jitu) uplne sestelovany a ve vetsich mestech se obcas splete v navigaci. Ale jinak funguje perfektne a zasluhuje si.... moc velkou pochvalu:-). Dame-li dohromady jeji cteni v mape a moji orientaci podle slunce dohromady, vzdycky dorazime k cili :-).

Pocasi se u Aucklandu promenilo na destive a tak mame stesti, ze maji ve Waitakere regional parku ohromny a krasny informacni centrum. Je to takove museum zadarmo. Travime tam temer dve hodiny.

Jsme moc radi, ze do naseho odletu na Samou odpocitavame uz jen hodiny. Doufame, ze az se sem za dvanact dnu vratrime bude tu panovat lepsi a teplejsi pocasi.

Kdyz pocasko vypadalo, ze se umoudrilo, vyrazime na Nature Walk. To je poucna prochazka po lese. U kazdeho stromu je cedulka s jeho jmenem. My uz dost stromu zname z jinych Nature Walku a tak hadame jmena predem. Sypeme z ust nazvy jako Puriri, Mamaku, Rimu, Kanuka a Manuka atd. atd. Po nasem prijezdu na Zeland nam mozek tyto nazvy vubec nebral. Meli jsme problem si pamatovat nazvy Zelandskych mest natoz stromu, ale casem si clovek zvykne a mozek? Taky.

Jita si dela fotku u malinkeho Kauri. To abychom meli porovnani, az budeme u tech obrich Kauri na Northlandu.

Vecer je pred nami :-) a tak prejizdime k dalsimu tracku, tentokrat se nechame navigovat spise vlastni intuici. Tento park je plny tracku a zajimavosti, kam clovek odboci tam neco najde. Nasli jsme krasne udolicko a mestecko Piha s dominantni skalou na plazi. Ja jsem postizeny chorobou zvanou VIDIM KOPEC NEBO SKALU, RIKAM SI, JAK SE NA NI NEJLEPE DOSTAT. Je to choroba postihujici hlavne horolezce. Jednou jsme dokonce na Morave nad soudkem burcaku uvazovali, ze prelezem klembu ve sklipku :-). Stejne jako ve sklipku jsem si i tady nechal na vystup zajit chut a nase kroky miri k Akitekite Falls. Jdeme peknou cestickou podel ricky.Akitekite je celkem pekny vodopadek, ale na Zelandu je takovych spousta. Nad timto vodopadem stala kdysi davno drevena prehrada na splavovani kmenu Kauri. Musel to byt celkem rachot, kdyz je pousteli z te vysky dolu. Je zvlastni, ze se tim to drevo neznehodnotilo.

Kdyz jsme se vynadivali, brodime reku a pokracujeme v tracku dal. Nechce se nam vracet stejnou cestou a tak si nas vylet radeji o par km protahneme. Kdyz jsme se tak brouzdali po tech krasnych lesich, zjistili jsme, ze nam na zada funi smecka krvelacnych psu. U nas se jim osklive rika bojova plemena. Krev na tele jednoho znich prozrazovala, ze uz dneska neco posvacili a nas by tak mohli nechat na pokoji:-). Pejsci si nas ocichali. My si pejsky behem ocichavani prohlidli a zjistili , ze maji na obojcich antenky.

Jsou tedy se svym panickem na lovu a vypada to, ze si je pomoci antenek dokaze privolat, protoze nas jednou za cas dozenou a pak zase bezi zpet ke svemu panickovi nekam daleko za nas.

Dosli jsme az k autu, uvarili veceri a pri ni premysleli, jestli budeme spat tady za zavorou a nebo si najdem neco jinyho, kde nebude ta hloupa zavora.

Jak si tak jime prozene se kolem nas lovec s necelou psi smeckou. Jde k Rangerovi (spravce parku), ktery ma baracek hned vedle parkoviste a hlasi, ze se jeden pejsek ztratil. Rozbaluje antenu a snazi se najit smer, kde by pejsek mohl byt. Tak vida. Neni tu pokrok tak daleko, pejsci nefungujou na elektricky vyboj v obojku, ale antenky slouzej takzvane na prd. Jen kdyz se Vam ztrati pes, tak pomoci anteny vite, ze je daleko:-).

Na Novem Zelandu je lovectvi velice popularni daleko vic nez v Cechach. A to zastavam myslenku, co Cech to muzikant a myslivec:-). Uz mockrat se nam stalo, ze na svych vychazkach potkame lovce, co si na zadech nesou nejakou tu lanku.

Vecere dojedena a plan na dnesni noc vymyslen. Jedeme k plazi,

tam co vycniva ten skalnaty kopec. Z mapy jsme vycetli, ze se jmenuje Lion Rock a da se na neho vylezt. Tim padem mame i plan na zitrejsi rano. Posnidame a vydame se na vrchol podivat se po okoli. To ale az zitra.

Mozna nas ceka rusna noc. Spime hned u silnice a sem tam neco projede.