Den treti - prejezd na Coromandel
1.9.2008 - Pondeli
Tak uz si zazivame i horsi pocasi. Rano trosku poprchavalo, ale behem dne se to postupne vybiralo. Probehlo tedy i prvni rani suseni stanu. Pak jsme se rozjeli smer Rotorua a zjistili pocasi na dalsi dny. Nebude to nic moc. Aspon, ze dneska nam to nejaky vylet dovoli. Jedeme smerem k jezeru Okataina k tracku, ktery by mel vest pres vyschly krater. No chvilku nam to trvalo nez jsme pochopili, ze jsme uz tim vyschlym kraterem prosli :-). Presneji receno trvalo nam to asi tak dalsi tri km. Pak jsme si rekli, ze to neni mozny a ze ta vyschla jama, co jsme pres ni sli na zacatku byl krater. No, ze bych to musel videt dvakrat :-), to zrovna ne.
Po dobrodruzstvi pri hledani krateru jsme nasedli do auta a popojeli o kousek dal, kde nas cekal dalsi kratky track. Vedl k celkem peknym kaskadovym vodopadum, v noci je tam pry spousta Glow worms, coz jsou svitici cervici. Nevim jestli uz jsem je nekde nepopisoval, ale jelikoz se snimi na nasich cestach nekolikrat setkame, tak opacko neskodi:-). Je to cervik, co zije v tmavych a vlkych mistech. V noci krasne modre sviti a tim k sobe laka musky, ktere chyta na vlakno. Cim je cervik hladovejsi, tim je jeho svetlo intenzivnejsi. My uz byli taky celkem intenzivne hladovi a tak jsme se se po navratu do naseho Huhni posilnili.
Ted nas cekal totiz dlouhy prejezd z Rotoruy az na Coromandel. Volili jsme silnici, kterou jeste moc nezname. Je na druhe strane Kaimai Mamaku parku nez jsme bydleli. Jeli jsme malou silnickou pres Te Arohu, kde jsme si nakoupili vse potrebne k preziti par dnu v bushi na Coromandelu. Mame tam zitra v planu jeden track, ktery je tak nejak uprostred niceho. To misto se jmenuje Kauaeranga Valley a ten track vede na skalnaty kopec, tady nazivany Pinnacles.
Cesticka nam utikala fajnove a vsechno slo podle planu az do doby, kdy jsme navstivili provizorni Informacni centrum s vyveskou pocasi pro dalsi dny. Zitrek dest :-(. No vime, ze pocasi na Zelandu se neda predpovidat a tak jedem o dalsich patnact km dal po osklive gravel road. Behem techto patnacti km se na obzoru zacaly objevovat cerne destive mraky. No nic - nevadi, rano moudrejsi vecera. V prestavce mezi destem varime veceri a spekulujeme za jakych podminek jsme ochotni do tohoto tracku jit. Prijit o neho nechceme, ale jit ho za deste taky ne.
Ale je celkem jasne, ze jestli ho nepujdem zitra, tak uz asi nikdy. Jet sem znovu po te hrozne gravel road se nam uz asi nikdy nebude chtit :-). To by muselo byt jasny, ze bude jasny pocasi.
Dneska na nasi okruzni jizde spime poprve v aute, protoze prsi a vybalovat v tomhle stan se nam opravdu nechce. Sem zvedavy, jaka to bude noc.
Je to zvlastni pocit byt tak daleko od civilizace.